Alois Ovesný: Sám na světě
V roce 1975 poslal Alois Ovesný z Vikýřovic u Šumperka do nakladatelství Profil v Ostravě dvě velké bedny od margarínu plné strojem popsaných papírů. Zachytil v nich svůj život od narození po stáří. V nakladatelství si s jeho nabídkou nevěděli rady, měla rozsah přes dva tisíce stran. Něco bylo úžasně zajímavé, přímo ohromující, něco chaotické, něco jen takové mlácení prázdné slámy. Rukopis ležel v nakladatelství a občas někomu přišlo líto, že se s ním nic neděje. Nabídl jsem se – bylo to někdy kolem roku 1980 –, že se pokusím alespoň z první části Ovesného dětství prožitého na Valašsku vytvořit souvislé vyprávění. Napsal jsem přes čtyřicet stran a ukázal je v nakladatelství. Můj text se tenkrát nikomu nelíbil, ani redaktorům ani mým kamarádům. Prý je to víc Chytil než Ovesný. Začal jsem postupně pochybovat taky – až jsem tu práci vzdal. Rukopis od pana Ovesného nakonec za poměrně slušnou částku odkoupilo Muzeum revolučních bojů v Ostravě, což byla pro autora sice jistá útěcha, ale nikdy nic z jeho memoárů bohužel nevyšlo. Myslím, že jsem tehdy měl být hloupější než ostatní a dopsat to. Na snímku je Alois Ovesný v roce 1980 ve svém vikýřovickém domku.